Cestování | Turistika | O nás | Tatra | Kniha Hostů

Naše cestování

Ukrajina 95 Naše první mise na východ...			Rusko 96 Berem žigulíka a jedem na otočku do Moskvy...
Rusko 97 Zatím nejvražednější cesta do Ruska...			Ukrajina 98 Hezky jsme si zadováděli na Krymu u moře...
Rumunsko 99 Vyjeli jsme na Ukrajinu a skončili, kde jsme ani netušili...			Rusko 00 Aneb, kterak najet 8500km za dva týdny...
Turecko 01 Tentokrát jsme zamířili mnohem jižněji...			Jordánsko 02 ...ještě jižněji...
Turecko, Řecko a Balkán 03 Cestou necestou, polem nepolem...			Pobaltí a Helsinki 04 Pěkný výkend strávený cestováním...
Paříž a Normandie 04 60 výročí vylodění spojenců v normandii...			Rusko 04 Návrat ke kořenům...
Turecko 05 K branám Persie...			Rakousko 06 Super rychlá Vídeň...
Turecko 06 ...autem, vlakem, lodí, metrem a pak tramvají...			Turecko 07 Druhý pokus zdolat horu Nemrut. Tentokrát uspěšný...
Ukrajina 08 Bez mapy a navigace po čtyřech letech znova na Krym			Írán 09 Roadtrip do hloubi Persie, až do města Esfahán...
Holandsko 10 Kam vyrazit na vikend? A co Amsterdam!			Turecko 11 Ramad(z)án v Istambulu aneb opět k moři do turecka po Xté...
Moldávie 12 Na Krym a zpět přes Moldávii aneb kterak se nechat oškubat neexistujícím státem			Saudská Arábie 13 Terenňákem (ne velbloudem) pouští do země Lorence z Arábie...
Turecko 14 ... v roli průvodců jsme si znova užívali již známá a mnohokrát navštívená místa.			Černá Hora 16 (Nejenom) stěhujeme do Černé Hory, ale navštívíme i Chorvatsko a další místa po cestě...

Naše cestování je netradiční. Vybíráme si země bývalého SSSR, Balkánu a Blízkého a Středního východu. To samo o sobě ještě nemusí být taková zvláštnost. Ale na našich výpravách je kromě destinace zvláštní i způsob, jakým cestujeme. Ať jedeme do Ruska nebo do Íránu, jedeme autem. Z domova.

Prostě se jednoho dne sebereme, naložíme si do kufru spacáky a konzervy – a jedeme. A jestli je to jedenáctitisícová cesta za Ural nebo ještě o tisícovku delší výprava k Rudému moři, to nehraje roli. Vlastně – v našem vnímání světa – čím dále jedeme, a čím je cílová země „orientálnější“, tím lépe.

K tomuto způsobu cestování jsme se dostali velkou náhodou. Vlastně – za vše vděčíme porouchanému motoru auta, kterým jsme měli jet „s dospělými“ na Ukrajinu. Tehdy jsme ujeli 10 kilometrů a auto zkolabovalo. Starší členové výpravy přesedli do jiného auta a nás nechali s nepojízdnou Ladou Samarou u krajnice... Dostali jsme pokyn, že „máme auto opravit a jet na Krym...“ A tehdy všechno začalo. Psal se rok 1995 a nám bylo 20 let. Auto jsme opravili a vyrazili do neznáma...

Kdybyste věděli, jaký příšerný strach jsme prožívali první noc, kterou jsme trávili v autě na předměstí Užgorodu. Každé zašramocení působilo jako „že už si pro nás banditi jdou...“ Samozřejmě, že jsme celou noc probdili. Dnes to působí úsměvně, ale tenkrát jsme fakt měli v kalhotách...

Nakonec jsme cestu přežili bez úhony. Navíc nám tento styl šíleně učaroval. Mohli jsme si jezdit, kudy jsme chtěli, jíst místní pochoutky, sledovat úplně jiný „cvrkot života“, poznat srdečnost a pohostinnost místních lidí, prohlížet si krásné stavby (a neméně hezké dívky :) , potýkat se s úplatnými policisty (a neméně úplatnými celníky :) ... prostě cestování pro nás získalo nenapodobitelné kouzlo.

Až do roku 1997 jsme byli plni přesvědčení se nám nemůže nic stát. Tehdy jsme byli konfrontováni s tvrdou realitou – moc nechybělo a domů bychom se nevrátili. Byly mrazy -40oC a nám vypovědělo auto. Hned nato nás přepadli bandité, kteří měli zájem o náš náklad. Vyvázli jsme jen se štěstím – automobilová honička, jakou jsme zažili na zmrzlé smolenské magistrále, bych už nikdy nechtěl opakovat.

A tím všechny „průsery“ jen začaly – že jsme se vrátili živí dodnes považuji za velké štěstí. Ale nebudu vám prozrazovat více, přečtěte si cestopis z Ruska 97.

Ani katastrofická cesta do Ruska nás neodradila a jezdili jsme dál. Za posledních 15 let jsme navštívili hodně exotických. Za velké bohatství považuji to, že nás konfrontace s místní realitou zbavila mnoha bludů. A věřte mi, že naše představy byly často hodně mimo. Jsme stejně jako naši spoluobčané obětmi dezinformací, které do nás ládují „nezávislá“ média. Přečtěte si například cestopisy z výprav do Turecka, za Ural nebo na arabský poloostrov. Připravujeme i cestopis o cestě do Íránu v době, kdy jím měla zmítala ohromná krize související s volebními podvody. Ale jako vždy, realita na místě byla jiná, než jsme viděli v televizi...

Smyslem těchto stránek je touha podělit se s vámi o zážitky ze zemí, do kterých se autem běžně nejezdí... A také vykecat se z toho, jak nás to nesmírně baví...

Dobrá, ale proč autem??

Proto. Mňága a Žďorp zpívají „I cesta může být cíl“... a my tímto heslem žijeme. Protože cesta autem nám dává takovou volnost, jakou by nám vlaky, letadla a autobusy neposkytly.

Naložíme do kufru propan-butanovou bombu, přidáme konzervy, polívky, několik litrů vody, pár triček, spacáky – a jedeme. Od toho okamžiku je jen na nás, kam se dostaneme, a je jedno kudy tam dojedeme. Šplháme s autem po klikatých horských úsecích, projíždíme nádhernou přírodou, hezkými i ošklivými městy, pátráme po památkách nebo opuštěných plážích... Je jen na nás, jestli chceme navštívit 3000 let staré hrobky, nebo se válet u moře.

Na hranicích často prožíváme takové celní formality, o kterých se „běžným“ cestovatelům ani nezdá. Licitování o úplatky s ruskými nebo bulharskými policisty také patří ke zpestření koloritu výpravy.

Turecko, Darekoy, i v autě spíme jako bumbrlíci...

V autě jíme i spíme, je naším „koněm i hradem“, a když chceme, i naším „izolátorem“. Většinou jsme rádi v kontaktu s místními lidmi (čím dále jsme od střední Evropy, tím jsou přátelštější), ale občas chceme mít svůj klid a soukromí na poslouchání hudby, čtení knížky nebo na naše oblíbené „plácání o ničem“. A v takovém případě je auto ideální. Někde v pustině zastavíme..a máme božské soukromí. Jestli posloucháme „Jesus Christ Superstar“ na vyprahlých jordánských kopcích, nebo si čteme knížky u šumícího mořského pobřeží...to už je jen naše volba.

Prostě si sestavujeme itinerář jak nás napadne. Dost často za nás rozhoduje i náhoda – a většinou jsou z toho fantastické zážitky.

Takže jsme „jiní“? :-)

Ano, náš styl cestování nepatří mezi standard. Ale nerad bych nás stylizoval do role „filozoficky vymezených intelektuálů“ stavějících se proti všemu co zavání „konzumem.“ Naopak, v běžném občanském životě se ničím nelišíme od typických Čechů. Žijeme „spotřebitelským“ životem, nakupujeme v hypermarketech, vozíme si zadnice v autech (jak jinak :) , pracujeme v komerčním sektoru, máme rádi dobré restaurace, kavárny a čajovny, rádi si dopřáváme dobrá jídla a kvalitní výrobky... Takže – i když se na našich cestách rádi oprošťujeme od „západního konzumu“, tak vždy jen na chvíli. Rádi se pak vrátíme zpět a „konzumujeme.“

Naše cesty jsou hlavně o svobodě. Vypadneme z domova, z práce, ze zaběhaných životních rolí...a pak jsme 14 dní absolutně volní. Vlastně je to nutnost, jak se udržet v kolotoči života.

Ale dost řečí – koukněte se na krásné fotky ze starobylého Istanbulu, překrásné Kapadokie, starobylé hory Nemrut, íránského Esfahánu, nomádského skalního města Petra... a přečtěte si naše cestopisy. Doufáme, že vás to bude bavit.

Pokud ano, budeme rádi za vaše vzkazy v knize hostů.

Cestování | Turistika | O nás | Tatra | Kniha Hostů
Vyrobeno v NexusLabs® 2001-2024

Vyberte si

Naše cestování

Dobrá, ale proč autem??

Takže jsme „jiní“? :-)