cestujeme.tudy.cz

Naše cestování

Ukrajina 95

Naše první mise na východ...
Ukrajina 95 Rusko 96

Rusko 96

Berem žigulíka a jedem na otočku do Moskvy...

Rusko 97

Zatím nejvražednější cesta do Ruska...
Rusko 97 Ukrajina 98

Ukrajina 98

Hezky jsme si zadováděli na Krymu u moře...

Rumunsko 99

Vyjeli jsme na Ukrajinu a skončili, kde jsme ani netušili...
Rumunsko 99 Rusko 00

Rusko 00

Aneb, kterak najet 8500km za dva týdny...

Turecko 01

Tentokrát jsme zamířili mnohem jižněji...
Turecko 01 Jordánsko 02

Jordánsko 02

...ještě jižněji...

Turecko, Řecko a Balkán 03

Cestou necestou, polem nepolem...
Turecko a Řecko 03 Pobaltí a Helsinki 04

Pobaltí a Helsinki 04

Pěkný výkend strávený cestováním...

Paříž a Normandie 04

60 výročí vylodění spojenců v normandii...
Paříž a Normandie 04 Za Uralem 04

Rusko 04

Návrat ke kořenům...

Turecko 05

K branám Persie...
Turecko 05 Vídeň 06

Rakousko 06

Super rychlá Vídeň...

Turecko 06

...autem, vlakem, lodí, metrem a pak tramvají...
Turecko 06 Turecko 07

Turecko 07

Druhý pokus zdolat horu Nemrut. Tentokrát uspěšný...

Ukrajina 08

Bez mapy a navigace po čtyřech letech znova na Krym
Ukrajina 08 Írán 09

Írán 09

Roadtrip do hloubi Persie, až do města Esfahán...

Holandsko 10

Kam vyrazit na vikend? A co Amsterdam!
Amsterdam 10 Turecko 11

Turecko 11

Ramad(z)án v Istambulu aneb opět k moři do turecka po Xté...

Moldávie 12

Na Krym a zpět přes Moldávii
aneb kterak se nechat oškubat neexistujícím státem
Ukrajina a Moldávie 12 Saudská Arábie 13

Saudská Arábie 13

Terenňákem (ne velbloudem) pouští do země Lorence z Arábie...

Turecko 14

... v roli průvodců jsme si znova užívali již známá a mnohokrát navštívená místa.
Turecko 14 Černá Hora 16

Černá Hora 16

(Nejenom) stěhujeme do Černé Hory, ale navštívíme i Chorvatsko a další místa po cestě...


Naše cestování je netradiční. Vybíráme si země bývalého SSSR, Balkánu a Blízkého a Středního východu. To samo o sobě ještě nemusí být taková zvláštnost. Ale na našich výpravách je kromě destinace zvláštní i způsob, jakým cestujeme. Ať jedeme do Ruska nebo do Íránu, jedeme autem. Z domova.

Prostě se jednoho dne sebereme, naložíme si do kufru spacáky a konzervy – a jedeme. A jestli je to jedenáctitisícová cesta za Ural nebo ještě o tisícovku delší výprava k Rudému moři, to nehraje roli. Vlastně – v našem vnímání světa – čím dále jedeme, a čím je cílová země „orientálnější“, tím lépe.



K tomuto způsobu cestování jsme se dostali velkou náhodou. Vlastně – za vše vděčíme porouchanému motoru auta, kterým jsme měli jet „s dospělými“ na Ukrajinu. Tehdy jsme ujeli 10 kilometrů a auto zkolabovalo. Starší členové výpravy přesedli do jiného auta a nás nechali s nepojízdnou Ladou Samarou u krajnice... Dostali jsme pokyn, že „máme auto opravit a jet na Krym...“ A tehdy všechno začalo. Psal se rok 1995 a nám bylo 20 let. Auto jsme opravili a vyrazili do neznáma...



Ukrajina, Vlaštovčí hnízdo

Kdybyste věděli, jaký příšerný strach jsme prožívali první noc, kterou jsme trávili v autě na předměstí Užgorodu. Každé zašramocení působilo jako „že už si pro nás banditi jdou...“ Samozřejmě, že jsme celou noc probdili. Dnes to působí úsměvně, ale tenkrát jsme fakt měli v kalhotách...

Nakonec jsme cestu přežili bez úhony. Navíc nám tento styl šíleně učaroval. Mohli jsme si jezdit, kudy jsme chtěli, jíst místní pochoutky, sledovat úplně jiný „cvrkot života“, poznat srdečnost a pohostinnost místních lidí, prohlížet si krásné stavby (a neméně hezké dívky :) , potýkat se s úplatnými policisty (a neméně úplatnými celníky :) ... prostě cestování pro nás získalo nenapodobitelné kouzlo.



Až do roku 1997 jsme byli plni přesvědčení se nám nemůže nic stát. Tehdy jsme byli konfrontováni s tvrdou realitou – moc nechybělo a domů bychom se nevrátili. Byly mrazy -40oC a nám vypovědělo auto. Hned nato nás přepadli bandité, kteří měli zájem o náš náklad. Vyvázli jsme jen se štěstím – automobilová honička, jakou jsme zažili na zmrzlé smolenské magistrále, bych už nikdy nechtěl opakovat.

A tím všechny „průsery“ jen začaly – že jsme se vrátili živí dodnes považuji za velké štěstí. Ale nebudu vám prozrazovat více, přečtěte si cestopis z Ruska 97.




Írán, Esfahán, centrální náměstí

Ani katastrofická cesta do Ruska nás neodradila a jezdili jsme dál. Za posledních 15 let jsme navštívili hodně exotických. Za velké bohatství považuji to, že nás konfrontace s místní realitou zbavila mnoha bludů. A věřte mi, že naše představy byly často hodně mimo. Jsme stejně jako naši spoluobčané obětmi dezinformací, které do nás ládují „nezávislá“ média. Přečtěte si například cestopisy z výprav do Turecka, za Ural nebo na arabský poloostrov. Připravujeme i cestopis o cestě do Íránu v době, kdy jím měla zmítala ohromná krize související s volebními podvody. Ale jako vždy, realita na místě byla jiná, než jsme viděli v televizi...




Smyslem těchto stránek je touha podělit se s vámi o zážitky ze zemí, do kterých se autem běžně nejezdí... A také vykecat se z toho, jak nás to nesmírně baví...



Dobrá, ale proč autem??

Proto. Mňága a Žďorp zpívají „I cesta může být cíl“... a my tímto heslem žijeme. Protože cesta autem nám dává takovou volnost, jakou by nám vlaky, letadla a autobusy neposkytly.

Naložíme do kufru propan-butanovou bombu, přidáme konzervy, polívky, několik litrů vody, pár triček, spacáky – a jedeme. Od toho okamžiku je jen na nás, kam se dostaneme, a je jedno kudy tam dojedeme. Šplháme s autem po klikatých horských úsecích, projíždíme nádhernou přírodou, hezkými i ošklivými městy, pátráme po památkách nebo opuštěných plážích... Je jen na nás, jestli chceme navštívit 3000 let staré hrobky, nebo se válet u moře.

Na hranicích často prožíváme takové celní formality, o kterých se „běžným“ cestovatelům ani nezdá. Licitování o úplatky s ruskými nebo bulharskými policisty také patří ke zpestření koloritu výpravy.




Turecko, Darekoy, i v autě spíme jako bumbrlíci...

V autě jíme i spíme, je naším „koněm i hradem“, a když chceme, i naším „izolátorem“. Většinou jsme rádi v kontaktu s místními lidmi (čím dále jsme od střední Evropy, tím jsou přátelštější), ale občas chceme mít svůj klid a soukromí na poslouchání hudby, čtení knížky nebo na naše oblíbené „plácání o ničem“. A v takovém případě je auto ideální. Někde v pustině zastavíme..a máme božské soukromí. Jestli posloucháme „Jesus Christ Superstar“ na vyprahlých jordánských kopcích, nebo si čteme knížky u šumícího mořského pobřeží...to už je jen naše volba.

Prostě si sestavujeme itinerář jak nás napadne. Dost často za nás rozhoduje i náhoda – a většinou jsou z toho fantastické zážitky.




Takže jsme „jiní“? :-)

Ano, náš styl cestování nepatří mezi standard. Ale nerad bych nás stylizoval do role „filozoficky vymezených intelektuálů“ stavějících se proti všemu co zavání „konzumem.“ Naopak, v běžném občanském životě se ničím nelišíme od typických Čechů. Žijeme „spotřebitelským“ životem, nakupujeme v hypermarketech, vozíme si zadnice v autech (jak jinak :) , pracujeme v komerčním sektoru, máme rádi dobré restaurace, kavárny a čajovny, rádi si dopřáváme dobrá jídla a kvalitní výrobky... Takže – i když se na našich cestách rádi oprošťujeme od „západního konzumu“, tak vždy jen na chvíli. Rádi se pak vrátíme zpět a „konzumujeme.“



Turecko, dva vykukové v autě...

Naše cesty jsou hlavně o svobodě. Vypadneme z domova, z práce, ze zaběhaných životních rolí...a pak jsme 14 dní absolutně volní. Vlastně je to nutnost, jak se udržet v kolotoči života.



Ale dost řečí – koukněte se na krásné fotky ze starobylého Istanbulu, překrásné Kapadokie, starobylé hory Nemrut, íránského Esfahánu, nomádského skalního města Petra... a přečtěte si naše cestopisy. Doufáme, že vás to bude bavit.



Pokud ano, budeme rádi za vaše vzkazy v knize hostů.





Cestování | Turistika | O nás | Tatra | Kniha Hostů
Vyrobeno v NexusLabs® 2001-2018